Deník astronauta. Týden 5 – Historie kosmonautiky a fungování ESA i EU

Pondělí 25. listopadu

Týden začal trochu netradičně – zhruba tříhodinovými přednáškami o vnitřním fungování Evropské unie. EU a ESA jsou dvě samostatné organizace, nicméně do určité míry navzájem spolupracují. Patrně je důležité znát vzájemné vztahy mezi všemi evropskými institucemi, které se zabývají kosmickými aktivitami a výzkumem vesmíru…

Po skončení pro mě nepříliš atraktivních, nicméně přesto důležitých, přednášek o EU a její organizační struktuře, jsme konečně přešli k něčemu více souvisejícímu se skutečným vesmírným výcvikem – k historii kosmických letů s lidskou posádkou. Kurz začal několika hodinami věnovanými vesmírnému závodu Západu a Východu v minulém století, počátkům průzkumu vesmíru a prvním raketovým technologiím. V podobném duchu se nesl celý týden.

Úterý 26. listopadu

Úterý tak bylo opět věnováno historii letů do vesmíru. Zhruba tři hodiny přednášek o prvních orbitálních stanicích Almaz a Saljut a o programu Space Shuttle. Pro mě bylo zajímavé se dozvědět další podrobnosti o rozdílech mezi americkým a sovětským programem pilotovaných letů v 60. a 70. letech, ale také zabrousit do detailů vývoje a provozu raketoplánů. Ne že by pro mě tato témata byla něčím novým, vzhledem ke vzdělání v letecké a raketové technice a absolvování kurzů o nosných raketách a pilotovaných letech do vesmíru, ale rozhodně to bylo velice přínosné. Už jen proto, že člověk, který to přednášel, se podílel na řízení některých z kosmických misí, o kterých byla řeč, včetně těch s raketoplány Space Shuttle…

Ještě před začátkem úterních přednášek se mi však naskytla skvělá příležitost zaskočit si na dvě hodiny do posilovny! Přišla totiž řada na mé vstupní hodnocení fyzické kondice. Takže jsem si na speciálním zařízení nechal změřit složení těla, abych zjistil, jak na tom jsem s tukem, váhou, svalovou hmotou a podobně. Překvapivě jsem zjistil, že obézní nejsem… Pak se šlo na měření stability těla (to znamená řada cvičení jako třeba stát na jedné noze se zavřenýma očima na elektronické podložce, která snímá rozložení tlaku). Poté mi změřili jak vysoko dokážu vyskočit z různých poloh, jak silný mám stisk rukou, či jak dlouho vydržím v tzv. “planku”, tedy v takové té poloze připomínající jezevčíka, kdy se leží na loktech a na špičkách. Pak se zjišťovalo, jaká je moje maximálka v bench pressu, dřepu a mrtvém tahu a dělalo se ještě pár dalších hodnocení. Šlo to docela dobře – není divu, být stíhací pilot evidentně není na škodu…

Středa 27. listopadu

Třetí den v týdnu (tzv. “hump day”, jak se středě říká za oceánem v připodobnění k vrcholku hrbu velblouda, který tak symbolizuje půlku týdne) jsem začal šestihodinovým PR (public relations aktivitami). To zahrnovalo hodiny focení a natáčení videí na různých místech střediska EAC – ve výcvikové hale, v maketě Columbusu, v tělocvičně, v bazéně NBF, ale také natáčení rozhovoru pro Český rozhlas. Hned po skončení PR jsem se převlékl do sportovního oblečení a vyrazil na docela intenzivní dvouhodinový silový trénink do posilovny. Začali jsme dvacetiminutovou rozcvičkou, po které následovala dlouhá série silových cvičení s činkami, přičemž mezi jednotlivými koly jsme si šli “odpočinout” skákním a cvičením s vlastní vahou. Po skončení tohoto příjemně stráveného času jsem se vydal na společnou večeři s poměrně početnou skupinou českých novinářů, kteří měli hned následující den dorazit do EAC na další kolo PR.

Čtvrtek 28. listopadu

Čtvrtek byl dalším dnem věnovaným převážně mediálním aktivitám. Skupina asi šestnácti lidí z osmi různých českých médií dorazila v osm hodin ráno do EAC. Udělali jsme sérii rozhovorů a natáčení na různých tréninkových místech. Instruktor Hervé Stevenin, šéf EAC Frank De Winne a EUROCOM operátor Alex Karl byli tak laskaví, že se k nám na některé rozhovory připojili, což bylo skvělé – myslím, že je velmi dobré slyšet i jejich pohled na výcvik astronautů a na provoz EAC. PR pokračovalo zhruba do půl jedné, takže jsem měl pak pár minut na rychlý oběd, po němž jsem se vydal do výukové multimediální místnosti, kde jsme měli dvouhodinovou přednášku o metodice fyzického tréninku. Tu vedl jeden z kondičních trenérů EAC. Pak byl čas zase na další PR – natáčení mojí části do nového dílu podcastu ESA. Česká média byla velmi pohotová, takže rozhovory, které jsme dopoledne natočili, byly ještě týž den odvysílány v hlavním večerním zpravodajství tří největších českých televizí.

Pátek 29. listopadu

Poslední den týdne jsme se vrátili zpět k vesmírné historii. Měli jsme více než tři hodiny přednášek o výstavbě ISS, a o tom, jak vůbec funguje tento obří kosmický prostředek, který už více než dvacet let obíhá kolem Země a který, jak všichni doufáme, v příštích letech navštívíme. Den byl proložen časem pro administrativu, takže jsem měl příležitost dohnat emaily a vlastně vše, co se za poslední den událo v projektech, na kterých pracuji v rámci Vzdušných sil (což zde jinak dělám ráno a večer…). Tentokrát jsme skončili poměrně brzy – v půl třetí – takže jsme mohli každý vyrazit na víkend…